Znásilnění, o kterých se nemluví

Jedním z nejrozšířenějších a nejnebezpečnějších mýtů ohledně znásilnění je ten, že znásilňuje cizí člověk kdesi v temném průchodu. Opak je však realitou. Ve více než  90 % případů (statistika Ministerstva vnitra, 1993) se jedná o znásilnění známým člověkem – sousedem, kamarádem, kolegou z práce, partnerem. Ke znásilnění může dojít na rande s člověkem, kterého teprve poznáváte, při popíjení a povídání s kamarádem, při vyřizování věci se sousedem, ale také v dlouhodobém vztahu. V takových situacích často dochází ke svalování viny na napadenou osobu nebo se takové jednání nepovažuje za znásilnění. Napadená osoba bývá obviňována, že „s ním neměla chodit do bytu“, „neměla pít alkohol“, „neměla mu dovolit, aby se jí dotýkal“. Vztahové sexuální násilí je však jakákoli sexuální aktivita bez souhlasu mezi dospělými, kteří se vzájemně znají.

Často jsou medializovány ty případy, kdy si žena znásilnění vymyslela (např. všechny noviny psaly o tom, jak si dívka vymyslela znásilnění, protože ji zklamalo první rande) nebo kdy znásilnění blízkým člověkem bylo zvlášť brutální. Tím dochází ke zneviditelňování případů znásilnění mezi blízkými lidmi, kdy nedošlo k použití hrubého fyzického násilí. O znásilnění se jedná ale i v případě nerespektování vůle druhé osoby. Násilník často nepoužívá přímo fyzické násilí, ale manipulaci, psychické vydírání, zneužívá fyzickou převahu apod.

Složité, ale důležité je tedy věnovat se souhlasu a jeho procesu fungování v sexuálních interakcích. Málo spolu v takových situacích komunikujeme a verbalizujeme svoje přání. Souhlas bychom měli pojímat jako čin vědomého a verbálního souhlasu k účasti na konkrétní sexuální aktivitě. Vědomý souhlas nemůže být dán ve spánku, pod vlivem alkoholu, drog a podobně. V takových situacích se snadno může stát, že dojde k nedobrovolné sexuální interakci.

Stávající stereotypní představy o mužích jako sexuálních predátorech a ženách, které se musí nechat dobývat a nemají otevřeně komunikovat o své sexualitě, vytváří prostor, ve kterém je ospravedlňováno násilí na ženách, vedou k obviňování znásilněných žen apod., což je velmi nebezpečné. 

Znásilnění v partnerství

V partnerství a ještě více v manželství se považuje sexuální soužití za automatické a povinné. Muži často mají pocit, že na sex mají nárok. Tím se pachatelé mnohdy hájí, často to tak vnímají i oběti. Pro nahlížení sexuálního násilí v partnerství je určující to, že oběť měla/má s násilníkem vztah a pravděpodobně spolu sexuálně žijí. Často si ani násilník, ani znásilněná osoba neuvědomí, že se jedná o znásilnění. V partnerství nemusí být jasná hranice mezi tím, co je nevyžádaný pohlavní styk a co znásilnění. Některé osoby nevyžádaný sex mohou považovat za ponižující, jiné ne. Důležité je, co konkrétní osoba pociťuje jako znásilnění. Sexuální interakce proti vůli partnerky nebo partnera má za následek nepříjemné pocity, psychické problémy či traumata.

Stále máme pocit, že existuje něco jako „opravdové“, jednoznačné znásilnění. Ve srovnání s tím se znásilnění v partnerství mnohým zdá jako méně závažné. Přesto se jedná o trestný čin. Tyto mylné představy o znásilnění je třeba demytizovat. Základní lidské právo je svobodně nakládat s vlastním tělem a se svojí sexualitou. Nikdo, ani partner, ani manžel, to nesmí porušovat.

Znásilnění na schůzce (date rape)

K častému znásilnění dochází také na schůzkách. Lidé se teprve poznávají, mohou očekávat různé věci apod. Pro mnohé je těžké připustit, že vynucený sex na schůzce bylo znásilnění, protože neodpovídá běžné stereotypní představě znásilnění. Lidé mají pocit, že ke schůzkám a vztahu sex automaticky patří, často se popíjí alkohol a může dojít k erotickým hrám, které pak implikují, že následuje sex. Pokud však jeden z partnerů nechce dál pokračovat a ten druhý jej nerespektuje, naléhá na něj a nutí, jedná se o znásilnění. Znásilnění na schůzce či v partnerství je hrubým zneužitím naší důvěry.

Znásilnění seniorů/seniorek

Věk není ochranou před znásilněním

Ačkoliv je současný boj proti násilí na ženách a znásilnění implicitně směřován na ženy mladé, neznamená to, že žen starších se netýká. Znásilnění se týká všech bez ohledu na věk, a tudíž také seniorek.

Obětí se může stát seniorka i senior

Ačkoliv jsou v drtivé většině případů oběťmi znásilnění především ženy, existují i oběti mužské. Pachateli jsou především muži, někdy i ženy. Je důležité zdůraznit, že není výjimkou, že muž senior je znásilněn mužem.

Specifika seniorského věku

V případě seniorů a seniorek existují určitá specifika, na která zde upozorníme. Vzhledem k přibývajícímu věku a úbytku vlastních sil se senioři stávají závislými na pomoci okolí.  Znásilnění seniorek a seniorů je v některých případech spojeno s další kriminalitou, nejčastěji je spojeno s přepadením či loupeží. Může být mnohdy velmi brutální a to nejen vzhledem k síle útočníka, ale také vzhledem k tělesné konstituci seniorek a seniorů. Riziko, že se znásilnění stane ohrožením na životě, se u seniorů/seniorek ještě zvyšuje.

V jiných případech může být znásilnění součástí dlouhodobého domácího násilí či týrání a zneužívání. Je důležité zdůraznit, že sexuální zneužívání je širší pojem a liší se od znásilnění (úzce spojeno se sexuálním stykem či jeho obdobou) tím, že se jedná o jakékoliv nevyžádané a nechtěné sexuální obtěžování. Přitom i v rámci sexuálního zneužívání může dojít ke znásilnění.

Rozšířené okruhy rizik

Podobně jako u znásilnění v mladším věku jsou pachateli znásilnění seniorek a seniorů téměř v 80 % případech osoby známé. Roli zde hraje již zmíněná zvýšená potřeba pomoci vzhledem k úbytku vlastních sil, ale i prostředí, ve kterém staří lidé tráví svůj čas.
Pachatel se může rekrutovat z rodiny, z partnerského svazku, ze sousedství, ale také z řad pečujících – a to i pečujících profesionálů. Samotné znásilnění se pak může odehrávat v domácím prostředí, prostředí institucionálním anebo se může jednat o napadení na veřejném prostranství.

Následky

Starý člověk může být velmi křehký.  Jakýkoliv útok může způsobit rozsáhlá zranění, protože jeho fyzická stránka již není tak odolná. Následky znásilnění jsou často vážné, krvácivost je zvýšená a oběť mnohdy útok nepřežije.
I psychika se ve stáří stává křehčí. Jakákoliv změna se stává ohrožující. V případě znásilnění to platí obzvláště silně. Oběť znásilnění se musí vyrovnávat nejen s poraněními fyzickými, ale především s poraněním psychickým. Vzpomínky se často vracejí, oběť se cítí bezmocná, obává se o svou budoucnost a své bezpečí. Je narušena základní důvěra k lidem a ke světu.

Zdroje pomoci

Téma sexuality je pro seniorský věk obecně velmi ožehavou záležitostí. U mnoha starých lidí stále přetrvává tabu ohledně hovorů o sexu na veřejnosti. Hanba spojená s tématem znásilnění je tak přítomna velmi výrazně. Tendence k sekundární viktimizaci oběti (výčitky o neopatrnosti či vystavení se nebezpečí o samotě, jež jsou běžné u znásilnění obecně) a nikoliv pachatele tak může být pro seniorky a seniory ještě více stresující.
Seniorky a senioři mají také odlišné dostupné zdroje pomoci. Vždy musí zvažovat, jak budou schopni/y se o sebe dále postarat a jak situace ohrožuje jejich životní nezávislost. Zvažování možné pomoci ovlivňují rodinné vazby, ale i závazky k pečujícím osobám či pečujících osob k nim. V neposlední řadě může být problém v dostupnosti míst pomoci (bariéry, dálka, doprava).

Gayové a lesby

Ačkoli se o znásilnění gayů a lesbických žen téměř nemluví, samozřejmě k němu dochází a oni/ony se jako oběti sexuálního násilí musí vyrovnávat se specifickými problémy. Jedním z nich může být pocit viny: Byl/a jsem znásilněn/a za způsob života, který vedu. U žen to souvisí s často opakovaným mýtem, že lesbická žena jenom nepoznala dobrý sex s mužem. Je důležité si uvědomit, že stejně jako ve všech případech znásilnění je to pachatel, který nese veškerou vinu a zodpovědnost. Sexuální orientace není v žádném případě důvod, proč by mělo být znásilnění legitimní. Pro gaye i lesby může být také obtížné najít zařízení, které by na ně nenahlíželo s homofobií.
Znásilnění gayů a leseb s sebou nese spolu s běžnými mýty (viz mýty o znásilnění) další specifické mýty. Jeden z nich je, že vzhledem k tomu, že lesbické ženy normálně nespí s muži, nemůže u nich znásilnění mužem vyvolat sexuální problémy. Sexuální prožitky ale trauma jako znásilnění ovlivňuje bez ohledu na sexuální orientaci a pohlaví pachatele. Dalším mýtem je, že žena nemůže být znásilněna ženou. Ve skutečnosti může dojít ke znásilnění jak známou (klidně i partnerkou), tak cizí ženou. Pokud lesbickou ženu znásilní žena, může to narušit vztah k ostatním ženám a bude to chtít nějaký čas, než se zase schopnost důvěry obnoví.

Gay, který je znásilněný, je v podstatě dvakrát stigmatizován. Jednou jako gay, jednou jako mužská oběť znásilnění. Předpoklad, že muž, který znásilní jiného muže, je gay, je mylný, neboť sexuální touha při znásilnění obvykle nehraje roli. K znásilnění mezi gayi se samozřejmě také dochází, ačkoli se jedná o jev, který je v gay kruzích téměř tabu. Z obav před odsouzením celé komunity většinovou společností o tom většina obětí raději mlčí. Společnost navíc předpokládá, že určitou formu sadomasochismu gay sex obnáší vždy. Je však důležité uvědomit si, že i upřednostňování nějaké formy sexu (která nikdy není vázána na sexuální orientaci) předpokládá, že s daným aktem oba souhlasí.

Znásilnění muži

Znásilňování se netýká jen žen, ale prakticky kohokoli, tedy i mužů. Muži tvoří až 10 % znásilněných osob. To není málo a toto číslo se ani zdaleka netýká jen znásilňování ve věznici, přestože se o jiných formách znásilnění mužů téměř nehovoří. Právě kvůli naprosté tabuizaci tohoto tématu jen málo mužů o svém znásilnění promluví.
Muži jsou znásilňováni především jinými muži. Jelikož při znásilnění nejde o sex (je zde jen prostředkem ponížení), muže znásilňují muži heterosexuální i homosexuální. Muže však znásilňují i ženy; mohou proti muži použít a obvykle také použijí zbraně či početní přesilu. Z tohoto důvodu bývají znásilnění na mužích často ještě brutálnější. Znásilnění muži prožívají při znásilnění a po něm stejné pocity jako ženy, tedy smrtelný strach, hrůzu, pocit ponížení a hnusu, šok. Kromě obrovského ponížení pro ně znásilnění navíc představuje zpochybnění jejich mužské (se kterou je úzce spojená síla a schopnost ubránit se) a sexuální (pokud jsou sami heterosexuální a byli znásilněni mužem) identity.
Muži se zpravidla potýkají s ještě větším nepochopením od okolí. Často jim jsou kladeny nevhodné otázky týkající se právě jejich sexuální orientace. V případě znásilnění muže ženou je možnost znásilnění zpochybněna celkově, kvůli stereotypům o tom, že každý muž by si něco takového užil a že přítomnost erekce tomu jen nasvědčuje. Pravda je však taková, že vynucený sex je pro muže stejně ponižující jako pro ženy a erekce nijak nesouvisí se sexuální touhou (ve chvílích strachu je erekce zcela běžná a k ejakulaci může dojít i při nechtěné/násilné manipulaci). Erekce a ejakulace je matoucí často i pro samotné oběti, často vyvolává pocity viny a pochybnosti o vlastní sexuální orientaci (i některé ženy zažijí během znásilnění orgasmus, což je pro ně traumatizující obdobným způsobem). Je třeba mít na paměti, že žádné z fyzické reakce neznamenají souhlas se znásilněním či touhu po něm.
Znásilnění muži potřebují stejnou pomoc a podporu jako znásilněné ženy či děti. Mohou se obrátit na poradnu pomáhající obětem znásilnění či domácího násilí, na lékaře a policii. Stejně jako u žen je důležitá reakce a podpora nejbližšího okolí.