Definice

Problém s definicemi spočívá v tom, že jednotlivé „akty“ definují skrze pachatele, což je pak v praxi v rozporu se skutečností, že právo definovat sexuální násilí či znásilnění by vždy mělo být na straně oběti/obtěžované osoby. Jakmile začneme posuzovat sexuální násilí podle míry překonaného odporu, nebo dokonce použijeme slova „vážně míněný odpor“, se kterým se v právní praxi setkáváme, přesuneme tím část zodpovědnosti za to, co se stalo, z pachatele či pachatelky na oběť. Požadavek vážně míněného odporu v právní definici znásilnění vyvolává několik otázek. Jaký je rozdíl mezi odporem a vážně míněným odporem? Kdo tento rozdíl posuzuje? Není jakýkoli odpor potvrzením toho, že došlo k násilnému činu? Co oběti, které nenajdou k odporu čas, odvahu či energii? Také je dobré si uvědomit, že právní definice je v rozporu s častým mýtem, podle kterého se oběť má spíše nechat znásilnit, aby se vyhnula dalším zraněním či zabití. Neexistují zcela konkrétní kritéria, podle kterých jde znásilnění klasifikovat, ale je jisté, že právní definice vyžaduje rozšíření. Podle neziskové organizace Sexual Assault Support Services: "Sexuální útok nastává, když jedna osoba zneužije své síly a sexuálním způsobem překročí osobní hranice druhé osoby bez jejího svolení."  

Trestné činy znásilnění a sexuálního nátlaku podle nového trestního zákona

Ke dni 1. lednu 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., jenž nahradil původní zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. V jeho hlavě III jsou upraveny trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Trestný čin znásilnění je v novém zákoně upraven v jeho §185.
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilím nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.

Změněná dikce § 185 umožní oproti původní úpravě jako trestný čin znásilnění postihovat i jednání, které podle současné právní úpravy bylo možno kvalifikovat jen jako vydírání. Toho bylo dosaženo vypuštěním podmínky bezprostřednosti u pohrůžky násilí, rozšířením jednání i na pohrůžku jiné těžké újmy a rozšířením trestnosti na všechny formy pohlavního styku (dříve jen soulož, obdobný pohlavní styk).

Nová úprava diferencuje mezi:
a) pohlavním stykem
b) souloží a
c) jiným pohlavním styk srovnatelným se souloží

Pohlavní styk jako pojem obecnější, zahrnující jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby je znakem základní skutkové podstaty (např. ohmatávání genitálií).
Soulož a jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odstavce 2.
Při souloži dochází ke spojení pohlavních orgánů, proto za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží lze považovat případy, kdy dochází ke styku pohlavních orgánů, nikoli však k jejich spojení, neboť by se již jednalo o soulož, a dále případy análního a orálního pohlavního styku.

Skutkovou podstatu znásilnění lze jako dosud naplnit i využitím bezbrannosti jiného k pohlavnímu styku (i nízký věk dítěte je stavem bezbrannosti – posuzuje se s ohledem na skutečnost, nakolik je dítě vyvinuto, aby mohlo poznat a zhodnotit důvody, které by měly vést k odporu či odmítnutí pohlavního styku. Spáchání činu na dítěti (osoba mladší 18let) je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odst. 2. Je-li však dítě mladší 15 let, je čin ještě přísněji trestný (podle odst. 3).

Novým trestným činem , alespoň podle názvu, je sexuální nátlak upravený v §186 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Ustanovení obsahuje dvě základní skutkové, které se liší prostředky k dosažení obdobného cíle, kterým je přimět k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování u obou odstavců, v odstavci 2 navíc i k pohlavnímu styku.

Zatímco v odstavci 1 je prostředkem násilí, pohrůžka násilí nebo pohrůžka jiné těžké újmy a nově též zneužití bezbrannosti, v odstavci 2 je prostředkem zneužití závislosti oběti nebo postavení a z něho vyplývající důvěryhodnost nebo vliv pachatele.

Závislost je stav, v němž se osoba nemůže svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele (poměr dlužníka a věřitele, učitele a žáka, faktický poměr závislosti daný např. tím, že pachatel poškozeného vychovává apod.)

Nově se objevuje i znak „postavení a z něho vyplývající důvěryhodnost nebo vliv pachatele. Pod trestněprávní ochranu se tím doplňují případy, ve kterých absentuje podmínka závislosti, neboť oběť není odkázána v žádném směru na pachatele. Jde především o situace, kde pachatel zneužívá důvěry, kterou u oběti požívá, nebo vlivu, který má. Důvěra a vliv pramení především z pachatelovy přirozené, sociální nebo náboženské autority. Takové postavení může vyplývat např. z profesní aktivity pachatele (např. známý politik, vážený lékař, uznávaný profesor)

V § 187 je upraven trestný čin pohlavního zneužití. Ochrana dle tohoto ustanovení je poskytována pouze dětem, a to ještě nikoli všem, neboť předmětem útoku je dítě mladší 15 let.

Objasnit vztah všech tří trestných činů není úplně jednoduché, neboť se svými znaky prolínají. Diference spočívá v různé kombinaci typu sexuální aktivity, způsobu či prostředku jejího dosažení a/nebo věku oběti.