stopznásilnění.ecn.cz › Znásilnění › Příklady dobré praxe – Island

Příklady dobré praxe – Island

Stígamót, islandské poradenské a informační centrum pro osoby přeživší sexuální násilí

V roce 1982 byl v Reykjavíku otevřen azylový dům pro ženy a děti, jehož prvotním cílem bylo poskytnout přístřeší jak ženám prchajícím před domácím násilím a jejich dětem, tak ženám, které byly znásilněny. Záhy se ukázalo, že se především příslušnicím druhé skupiny nedostávalo mnoha dalších služeb, a proto bylo v roce 1987 založeno Sdružení žen proti sexuálnímu násilí a o rok později byl zahájen provoz centra Stígamót. Spolupráce mezi Stígamótem a azylovým domem je velice úzká a v mnoha ohledech se služby poskytované těmito dvěma iniciativami překrývají.
Každý rok vyhledají kvůli sexuálnímu násilí služby Stígamótu stovky lidí, z nichž většinu tvoří ženy. Podle statistických údajů a docházkových záznamů přepočtených na celou populaci Islandu se na středisko během jeho devatenáctileté existence obrátilo 3,1 % islandských žen. V roce 2008 Stígamót navštívilo 545 osob, v 89 % se jednalo o ženy, nicméně počet mužů kontinuálně narůstá. Více než 20 % obětí se dostavilo do střediska kvůli znásilnění, 4.5 % kvůli pokusu o znásilnění a více než 1 % z důvodu podezření na znásilnění. Jednalo se například o situaci, kdy se mladá žena vzbudí na neznámém místě vedle neznámého muže a nevzpomíná si, jak se na daném místě ocitla. Celkem středisko v minulém roce zaznamenalo 127 znásilnění, z nichž k 19 došlo v partnerském vztahu, v 15 případech se jednalo o vícenásobné znásilnění a ve 14 případech o znásilnění, při němž hrály roli drogy. V poslední době Stígamót i další centra zabývající se problematikou sexuálního násilí pozorují, že dochází k nárustu počtu vícenásobných znásilnění a znásilnění spjatých se zneužíváním návykových látek. Téměř jedna třetina obětí, které vyhledaly ve Stígamótu pomoc v uplynulém roce 2008, uvedla, že jim vedle sexuálního násilí bylo vyhrožováno. Ve 14 % případů došlo na fyzickou újmu. V mnoha z nich figurovaly zbraně. Ve více než 40 % případů znásilnění agresor nepoužil žádných prostředků k umlčení oběti, v téměř 30 % případů agresor oběti vyhrožoval, v 9 % případů agresor využil fyzického násilí, aby oběť umlčel, a v 17 % případů agresor z násilí obvinil oběť a spoléhal se, že oběť nebude násilný čin z důvodu ostychu nikde ventilovat. Ve 43 % případů byl v době spáchání trestného činu znásilnění pachatel pod vlivem alkoholu nebo jiných narkotik.

Poradenství pro znásilněné osoby a osoby jim blízké

Vyhledá-li Stígamót klient/klientka, pracovnice střediska s ní/ním vyplní formulář týkající se jejího/jeho případu a citlivě kladenými otázkami se snaží zjistit více o konkrétních následcích sexuálního násilí. Každý rok se potvrzuje, že osoby, které se na středisko obrátí se žádostí o pomoc, trpí pocitem zahanbení (v roce 2008 86 %), sebe sama nazírají v negativním světle (82 %), zažívají pocity úzkosti (80 %), bojují s depresemi (80 %) a mnoha dalšími komplikacemi. Mnoho z nich navíc vykazuje symptomy sebedestruktivního chování, jako jsou například myšlenky na sebevraždu (45 % v roce 2008), sebepoškozování (26 %) a poruchy v příjmu potravy (23 %). V loňském roce skoro jedna čtvrtina klientek/klientů Stígamótu uvedla, že se v minulosti jednou nebo vícekrát pokusila o sebevraždu.
Stígamót je poradenské a informační centrum pro oběti sexuálního násilí, kde naleznou pomoc ženy a muži každého věku. S žádostí o pomoc se na Stígamót mohou rovněž obrátit příbuzní obětí, ať už se jedná o partnery/rky nebo rodiče, kteří v důsledku spáchaného násilného činu také trpí. Centrum poskytuje všeobecné informace o sexuálním násilí také akademikům/čkám, studujícím a lidem pracujícím v různých odvětvích. Osobám, které u Stígamótu hledají pomoc, je nejprve nabídnuta individuální konzultace a pomoc při zpracovávání vzpomínek na prožitý násilný útok formou rozhovoru, čímž osoba, která byla znásilněna, podnikne první kroky ke znovunalezení sebeúcty a sebedůvěry. Osoby, jimž Stígamót poskytuje pomoc a podporu, si zároveň samy určují míru, do jaké využijí poradenství a další služby centra.

Svépomocné skupiny

Kromě uvedených služeb se osvědčilo fungování tzv. svépomocných skupin, jež osobám přeživším incestní styk nebo znásilnění pomáhají ve znovubudování životů. Ve většině případů jsou členkami těchto skupin ženy a žena je též supervizorkou skupiny, nicméně středisko má též zkušenost s vedením mužské svépomocné skupiny, jejímž supervizorem je muž. Skupiny se snaží rozrušit izolaci účastníků/účastnic a podpořit je ve zlepšování jejich životů. Skupiny absolvují 15 tříhodinových setkání a od participujících se očekává pravidelná docházka. U lidí, u nichž je nutné důkladněji zapracovat na sebehodnocení a oceňování sebe sama, se přistupuje k tzv. follow-up (tj. následným) setkáním.
Stígamót každoročně pořádá kurzy pro supervizory/rky svépomocných skupin. Náplň kurzů tvoří teorie týkající se sebezdokonalování a opětovného nacházení sebeúcty, což jsou základy, na nichž stojí myšlenka svépomocných skupin.

Setkání o dvanácti krocích

V centru probíhají každý týden též tzv. setkání o dvanácti krocích, která jsou zacílena na osoby, které v minulosti využívaly služeb Stígamótu a projevují pokračující zájem o další vzdělávání a podporu ze strany střediska. Zodpovědnost za průběh takových setkání nesou sami participující.

Telefonická pomoc

Ženy zaměstnané ve Stígamótu jsou zároveň součástí programu rozšířeného poradenství, jež zahrnuje poradní telefonní linku. Lidé z celé země této služby hojně využívají. Na telefonní poradnu se obracejí jak oběti sexuálního násilí, tak jejich příbuzní, dále pak sociální pracovníci/ce z předmětné oblasti. Stígamót taktéž provozuje speciální telefonickou linku určenou pro osoby pracující jako prostituti/tky a zdůrazňuje, že obchod se ženami je jedna z forem sexuálního násilí. Středisko prostitutům/tkám nabízí poradenské služby.

Lokálně neomezené poradenství

Pracovnice Stígamótu pravidelně navštěvují města po celé zemi a nabízejí poradenské služby, individuální konzultace i skupinová sezení. Tyto návštěvy potvrdily známý fakt, že je potřeba neustále pomáhat obětem znásilnění a dalších forem sexuálního násilí po celém Islandu. Nepočítáme-li možnost poradenství poskytovaného po telefonu, oběti sexuálního násilí na mnoha místech země stále nemají v této oblasti přístup ke specializovaným službám v dostatečné míře. Nicméně existují specialisté ochotní poskytnout potřebnou pomoc, pokud se na ně oběť se žádostí obrátí. Již několik let zaměstnanci a zaměstnankyně Stígamótu nabízejí poradenství v léčebných zařízeních v okolí Reykjavíku, a to jak pro osoby přeživší sexuální násilí, tak pro zaměstnance a obyvatele města. Konzultace byly též nabízeny v ženské věznici. Společně s výše zmiňovanými výjezdy do celé země tvoří tento typ poradenství součást projektu “Stígamót u vás”, jež má zdůraznit, že pokud se lidé nemohou dostavit do Stígamótu osobně, Stígamót se pokusí dorazit za lidmi. Zkušenosti ukazují, že služeb je třeba, ať je středisko nabídne kdekoli.

Genderový přístup

Aktivity Stígamótu vycházejí z ideologie genderových studií týkající se sexuálního násilí, a to s ohledem na fakt, že znásilnění je nejhrůznějším druhem násilí, a že je toto násilí projevem mocenské nerovnováhy mezi muži a ženami, jejímuž udržení napomáhá. V souladu s těmito myšlenkami jde boj za genderovou rovnost na všech úrovních společnosti ruku v ruce s bojem proti sexuálnímu násilí. Z tohoto hlediska je Stígamót na Islandu důležitým představitelem snah o genderovou rovnost. Ideologie Stígamótu dále spočívá v tom, že teorie genderových studií nejen vysvětlují důvody, kvůli kterým k sexuálnímu násilí dochází, ale také poskytují možnosti pro přijetí pozic a hodnot, jež umožňují práci s oběťmi násilí, bez ohledu na to, zda se jedná o jedince či skupiny. Důraz je kladen na to, aby osoby, jež zakusily sexuální násilí, nebyly považovány za bezbranné oběti či nemocná individua, nýbrž aby na ně bylo nahlíženo jako na osoby, které přežily ohrožující sexuální útok a které jsou zároveň silné. Stígamót je toho názoru, že individuální reakce na sexuální násilí a jeho důsledky v životě jsou normálními reakcemi na nenormální okolnosti. Snahou střediska je napomoci obětem uvědomit si svou vlastní sílu a naučit se ji využít a dále jim ukázat násilí nikoli jako důsledek jejich osobních problémů, nýbrž jako element působící v širokém společenském kontextu.
Stígamót přistupuje ke svým klientkám a klientům jako k expertkám/expertům v dané oblasti a má za to, že nikdo nerozumí následkům sexuálního násilí lépe než ty/ti, kdo jej zažily/i na vlastní kůži. Proto se středisko snaží vybudovat mezi pracovnicemi střediska a klientkami/klienty vztahy založené na rovnosti a důvěře.

Krizové centrum pro oběti znásilnění

Univerzitní nemocnice v Reykjavíku již několik let provozuje krizové centrum pro oběti znásilnění. Centrum pro oběti zajišťuje tým doktorů/rek, zdravotní sestru a psychiatra/psychiatričku, a to jak bezprostředně po sexuálním útoku, kdy se rovněž snaží zajistit právní důkazy pro případ soudního řízení, tak i v průběhu následné léčby. Psychiatr/psychiatrička nabízejí psychologickou pomoc, trpí-li oběť traumatem z toho, že byla vystavena agresivnímu násilí, a zároveň s obětí hledá vhodná a dlouhodobá řešení. Pokud se jedná o nezletilou oběť, hlásí se případ sociálnímu úřadu.
Oběti se též dostane kompletního právního poradenství, a to bez ohledu na to, zda se oběť rozhodne svůj případ předložit soudu. Služby krizového centra jsou bezplatné a o jejich využití se rozhoduje oběť svobodně a nezávisle sama. Naprostá důvěrnost informací je zaručena.
Bohužel je pravděpodobné, že z důvodů závažné ekonomické a finanční krize na Islandu nebude v budoucnu krizové centrum moci poskytovat své služby v současné podobě. Univerzitní nemocnice musí významně omezit služby, které nejsou absolutně nezbytné pro zajištění a udržení veřejného zdraví, nicméně všechny zainteresované strany se pokoušejí nalézt způsob, jak obětem sexuálních trestných činů nadále poskytovat pomoc. Momentálně není zřejmé, jak bude tento problém vyřešen.

Program směřující k prevenci znásilnění

   První týden v srpnu se na Islandu každoročně koná kampaň proti znásilnění nazvaná „Muži říkají NE znásilnění“, kterou organizuje Mužská skupina islandské feministické asociace. Cílem kampaně je zvýšit u mužů povědomí o znásilnění a jeho důsledcích pro životy obětí a vybídnout muže, aby se angažovali v prevenci znásilnění. Tato kampaň se svým přístupem výrazně liší od běžných kampaní, jež zdůrazňují, že se ženy mají před znásilněním chránit, čímž ve svém nezamýšleném důsledku svalují zodpovědnost na oběť. Cílem popisované kampaně je sjednotit muže v boji proti znásilnění a všem dalším formám sexuálního násilí.
   Organizační tým kampaně podporuje muže, kteří odsuzují sexuální násilí páchané na ženách, o tématu diskutují a usilují o vytvoření image silného muže, který se aktivně a zodpovědně podílí na boji proti znásilnění a dalším formám sexuálního násilí. Během tohoto srpnového týdne oslovují participující další muže a snaží se je zapojit do boje proti násilí. Tématem diskuzí je závažnost následků působených sexuálním násilím a jejich dopad na životy obětí. Kampaň je doprovázena koncerty a prodejem triček s logem kampaně. Výtěžek kampaně je určen na pomoc obětem sexuálního násilí.
   Během víkendu daného srpnového týdne navštěvují členové Mužské skupiny festivaly a diskutují s mladými lidmi. Akci věnují nemalou pozornost též média, patrně také proto, že kampaň je iniciována muži, organizována muži a na muže je zároveň zacílena. Organizátoři kampaně si plně uvědomují, že jeden týden nasměrovaný k prevenci znásilnění tento jev nevymýtí. Jsou nicméně přesvědčeni, že aktivní nastolování diskuze o tomto závažném trestném činu, který má tragické následky pro spoustu žen, může být jeden z nejlepších kroků k proměně naší společnosti. Proměně na takovou společnost, jež bude znásilnění vnímat jako jeden z nejzávažnějších trestných činů, jako neomluvitelný zločin, jehož zavinění nesmí za žádných okolností být svalováno na oběť, která musí mít možnost vyhledat účinnou pomoc – jak fyzickou, tak psychologickou – bez pocitů zahanbení a viny.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti

© 2009
Gender Studies o.p.s., Masarykovo nábřeží 8, 120 00 Praha 2, tel: +420 224 913 350, fax: 224 915 666, office@genderstudies.cz
IČO: 25 73 70 58

Persefona o. s.; Jiráskova 8; Brno, 602 00; tel: +420 545 245 996; domacinasili@persefona.cz

Webhosting, webdesign & publikační systém TOOLKIT -