Tento článek se věnuje sebeobraně, jejím výhodám a možnostem a rovněž mýtům, které se kolem ní rozvinuly. Chtěli bychom ale hned na začátek zdůraznit, že znásilnění nikdy není chyba napadané, ani když se sebeobraně nevěnuje. Rovněž není její chyba, že se před napadením neuměla bránit. Ženy často mají strach vracet se pozdě domů samotné, vydávat se na liduprázdná místa, samy cestovat. Strach ze znásilnění je omezuje a spoutává. Nemusí to tak ale být. Cvičení sebeobrany je způsob, jak se můžete cítit svobodnější a spoléhat sama na sebe. Posílení sebevědomí je jedním ze zásadních prvků sebeobrany. Subtilní žena či obecně slabší lidé si musí uvědomit, že se nemusejí vzdát a že se mohou bránit a ubránit napadení. Tento článek se věnuje sebeobraně, jejím výhodám a možnostem a rovněž mýtům, které se kolem ní rozvinuly. Znásilnění ale nikdy není chyba oběti, ani když se sebeobraně nevěnuje. Rovněž není její chyba, že se před napadením neuměla bránit. Lekce sebeobrany učí reagovat na nejrůznější situace (dobrý kurz sebeobrany mimo jiné upozorňuje na zažité mýty o sexuálním násilí), předcházet jim a pokud není zbytí, fyzicky zaútočit a ubránit se. Sebeobranu se může učit každý člověk – ženy, handicapovaní, děti, starší lidé, muži. Cvičení sebeobrany může vést nejenom k posílení sebevědomí a schopnost reagovat na případné napadení. Sebeobrana může být také cestou ke zotavení. Znásilnění často podkope naši sebeúctu a sebevědomí a cvičení sebeobrany je může znovu posílit a rozvíjet. Sebeobranné cvičení nám ukazuje vlastní sílu a posiluje jistotu v sebe sama. Sebeobrana nemusí vyhovovat každému. Někomu nemusí být příjemné znovu uvažovat o tom, co šlo udělat jinak, nebo jak se zachovat, pokud by ke znásilnění mělo dojít znovu.
Sebevědomí a připravenost jsou klíčové také proto, že ohledně znásilnění panují nejrůznější mýty. Mezi nejrozšířenější patří, že znásilňují cizí a psychicky nemocní muži. Pokud si však uvědomíme, že nejčastěji je násilník oběti známý, je třeba přehodnotit zažité rady, jak se bránit. Mnohem těžší je totiž představit si, že se bráníte a způsobujete bolest kamarádovi, spolužákovi, příbuznému či partnerovi. A agresoři si tuto svou výhodu uvědomují. Proto je důležité se na podobné situaci připravit a umět reagovat – a s tím souvisí dostatečné sebevědomí a informovanost.
Také o sebeobraně panuje řada mýtů. Zde uvádíme ty nejrozšířenější z nich: * Muži vás ochrání Váš potenciální doprovod či ochránce vás nemusí ubránit, může být pod vlivem alkoholu nebo na vás přímo sám zaútočit. Pokud můžete, přijměte pomoc, ale spoléhejte především sama na sebe.
* Slabší a drobnější lidé (ženy, handicapovaní, starší lidé...) se nemohou ubránit Velcí a svalnatí muži na nás působí tak, že musí být neuvěřitelně silní a nemá smysl se jim bránit, pokud na nás zaútočí. To je však záležitost psychiky. Při obraně se s útočníkem nepereme, ale využíváme jeho zranitelných míst – mezi nejzákladnější patří oči, hrdlo, slabiny. Sebeobrana není v tom, kdo je fyzicky silnější (více viz níže).
* Když se budu bránit, útočníka více rozezlím Tento mýtus znemožňuje naplno nebo vůbec se začít bránit. Často útočníka bránící se osoba odradí, protože ukáže, že by nebyla snadným cílem. Pokud se budete bránit efektivně, zraněný skončí útočník, ne vy.
* Ženy se neumí prát, jsou jemné a křehké Pokud ženám neustále tvrdíme, že jsou jemné a křehké, a vyžadujeme to po nich, pravděpodobně takové budou. Už od dětství jsou dívky vychovávány, aby se nepraly, aby byly poslušné a nebránily se. Ideální dívka (jemná, poslušná, pasivní) je také ideální oběť. Toto nastavení pak vede ženy k tomu, že se často útoku nebrání a nevěří, že by se mohly ubránit.
* Nosím u sebe pepřový sprej (nůž, teleskop...), nemůže se mi nic stát Mnoho lidí si pro svoje bezpečí a klid koupí např. pepřový sprej. Pokud ovšem zbraň neumíme používat, vytváříme si pouhou iluzi bezpečí a v konečném důsledku se mohou zbraně obrátit proti nám.
Jsme mnohem silnější a odvážnější, než si myslíme nebo než nám tvrdí ostatní! Efektivní sebeobrana se skládá z pěti částí. Prvním krokem je získání informací – už teď si můžete říct, že máte dobře nakročeno. Jedná se o informace spojené se sexuálním násilím a sebeobranou proti němu. Vědění je moc. Cílem nácviku sebeobrany není pouze násilníka přemoci, ale v nejlepším případě se napadení vyhnout nebo napadení účinně odvrátit. Součástí tréninku sebeobrany by mělo být učit se rozpoznávat nebezpečí, nebezpečné situace, místa, lidi, a podle toho se zachovat. Nejde o vystrašené chování a podvolení se strachu, ale o racionální zvážení situace a zvolení si té bezpečnější varianty (např. jezdit v poloprázdné noční tramvaji v prvním vagóně ; nepít alkohol, pokud pak půjdu domů sama). Uvědomit si nebezpečí a pracovat s ním je paradoxně cesta k větší svobodě, protože nás zbavuje zbytečného strachu. Takovýchto tipů, které nám ponechají dostatečnou svobodu, ale zvýší bezpečnost, je mnoho, stačí je vyhledat nebo je sama vymyslet. Sbírání informací je krok, který uplatňuji, když ještě žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí; pokud už hrozí, použiji své vědomosti ke své obraně. Analyzování nebezpečí provádím i ve chvíli, kdy mi nic nehrozí, ale i v kritických situacích. Třetí krok, jímž je řeč těla, stojí také na půli cesty (používám ji v běžném životě i v krizové situaci). Řečí těla mohu do svého okolí vysílat informace, které případné násilníky od kontaktu se mnou odradí nebo je přímo odeženou. Takovéto vystupování je sebevědomé, asertivní (např. vzpřímený postoj, bránění si svého prostoru, uvolněné pohyby, pohled zpříma do očí). Další, čtvrtou, mocnou zbraní je náš hlas (slovní sebeobrana), který můžeme použít podle konkrétní situace různým způsobem. Někdy postačí obyčejné asertivní „ne“, jindy může být nevyhnutelná a i nejefektivnější slovní agrese. Různé strategie verbální sebeobrany doporučujeme nastudovat (viz doporučená literatura). Pátým krokem efektivní sebeobrany je použití fyzické sebeobrany, kterou volím buď ve chvíli napadení, nebo ve chvíli, kdy vím, že se odkládáním fyzické sebeobrany dostanu do ještě nevýhodnější pozice. Příprava na boj by vždy měla být jak fyzická, tak psychická (tzv. psychická připravenost k boji). Ačkoliv jsme zde pro přehlednost rozdělili sebeobranu na pět částí, tvoří ve skutečnosti nedělitelný celek a prací na jedné části pozitivně ovlivňujete i ostatní složky sebeobrany (např. cvičením fyzické sebeobrany zvyšujete své sebevědomí, což se odrazí v sebevědomější řeči vašeho těla i v slovní sebeobraně).
Jak si vybrat vhodný kurz sebeobrany Vybírejte kurzy, kde se vyučuje reálná sebeobrana, kurzy, které kombinují techniky převzaté z různých druhů bojových umění a aplikují je na situace, kdy se jedná o pokus o znásilnění (např. jiný typ násilníků, jiná strategie útoku). Vyhněte se tedy bojovým sportům (právě proto, že se jedná o sporty, svázané pravidly a regulacemi, které v reálném boji nikdo nectí) a i velké většině bojových umění (které většinou vyučují ritualizovaný boj nepoužitelný v praxi). Reálná sebeobrana je taková sebeobrana, která učí využít nejúčinnějších technik k eliminaci protivníka. Vyberte si takový směr, ve kterém není důležitá fyzická síla, ale který se soustředí na využívání slabých míst protivníka (vhodné školy sebeobrany vychází např. z modifikací bojových stylů wing-tsun/ving-chun, krav-maga, pozor ale na „kluby rváčů“).Vyhledejte takový kurz, který klade důraz i na psychickou a verbální přípravu. Důležité je, abyste si vybrali školu, ve které vás učitel či učitelka respektuje - až příliš mnoho škol stále funguje na modelu autoritativního trenéra, který na své žáky řve a se kterým se nediskutuje. Dalším důležitou vlastností vhodného kurzu je přihlédnutí k přístupu jeho účastnic a účastníků k fyzickému násilí. Každá dobrá škola umožňuje zúčastnit se prvního tréninku zdarma - využijte toho, ptejte se, řiďte se svým dojmem, ale také se dobře rozhlédněte, co a jak cvičí ostatní ženy a muži.
Marrewa, A. Nenechte si ubližovat, Praha: Portál, 2002. Benedict, H. To není vaše vina! Praha: One Woman Press, 2003.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti
