Jak podpořit oběti sexuálního napadení I.

Překonat trauma ze znásilnění je velice obtížné, není na to univerzální plán a často je to otázka několika let. Blízké okolí hraje v zotavování ze znásilnění svou nezastupitelnou úlohu. Citlivé a podporující chování může zahnat depresi a urychlit zotavování, naopak pokud reakce okolí nepřichází žádná, je nedostatečná nebo dokonce opačná, než jakou bychom si ji představovali/y, může se proces zotavování výrazně zpomalit nebo dokonce zastavit.

Pro osobu, která byla sexuálně napadena, je proto nejdůležitější, abychom jí projevili/y stoprocentní podporu a věřili/y jí. Nesmí se obávat zpochybňování svých pocitů či nedůvěry. Je důležité, aby měla pocit, že má kolem sebe lidi, se kterými může mluvit a kteří se budou snažit naslouchat jejím potřebám. Na sexuálním zneužití je podstatné, že se jedná o akt, ke kterému je člověk donucen proti své vůli, bez ohledu na to, kolik a jakého násilí bylo použito. Je nerespektována jeho vůle či mu není umožněno ji svobodně projevit. Vzhledem k tomu, že je silně narušeno sebevědomí, stejně jako důvěra v bezpečnost okolí, je nutné tuto důvěru jak v okolí, tak v sebe sama obnovit.

Následuje několik tipů na to, co může okolí dělat a co rozhodně nedělat, když chce někomu blízkému pomoci překonat trauma ze znásilnění či sexuálního útoku. Důležité je neustále brát na zřetel pocity oběti a nikdy po ní nechtít, aby dělala něco, při čem se necítí úplně dobře. Je nutné pamatovat také na to, že abychom mohli/y být účinnou podporou, budeme i my sami/y potřebovat někdy pomoct. Je dobré si vyhledat nějaké informace pro „druhotně přeživší“ (lidi v okolí, kteří přeživší/mu pomáhají se s napadením vyrovnat), abyste byl/a připraven/a na různé situace, které mohou nastat.

Jak se ne/chovat k osobě, která byla znásilněna

Co udělat:

      - Řekněte jí, že jí věříte
- Řekněte jí, že vám na ní záleží.
- Naslouchejte jí.
- Zeptejte se jí, zda chce, abyste ji objal/a.
- Řekněte jí, že jste na ni hrdá/ý, že přežila.
- Stůjte při ní.
- Nechte ji rozhodovat.
- Nechte ji plakat, křičet nebo mluvit.

Co nedělat:

      - Zlehčovat znásilnění.
- Obviňovat ji.
- Zlobit se na ni.
- Obejmout ji bez jejího souhlasu.
- Říkat jí, co by měla dělat
- Nepříčetně nadávat na násilníka.