Diskuzní blok pro blízké oběti

Dobrý večer, před cca 4 lety (7-10.02.2015) Jsem byla znásilněna vlastním dědou.. Tehdy byl opilý a já také.. spala jsem u něj, protože mamka chtěla mít volný byt. Už v mých 13letech mě poprvé osahaval a snažil se mě znásilnit.. ale naštěstí viděl můj strach a nechal toho ten večer jsem se poprvé dost opila, druhý den se mi přišel omluvit. V mých 15letech se o to pokusil znovu v autě, opět když mě slyšet a viděl, pochopil, že mám strach a vymluvil se na to, že mě jen zkoušel jak budu reagovat. Byla jsem naivní.. od té doby si mě hlídal.. pokaždé co viděl, že piju alkohol ke mě přiběhl a říkal mi, že mě zkoušel, že to byla jen hra. Tehdy jsem to nechápala, byla jsem opravdu dost naivní a věřila mu, byl to přece můj děda. Další 2-3roky nic nezkusil a já mu stále věřila. V mých 18letech, když jsem tedy u něj musela spát pil a já jsem si také dala... a když už začínal mít blbé narážky odešla jsem do pokoje ještě jsem si zahulila trávu a šla jsem radši spát.. to byla chyba... Přišel ke mě, nevím po kolika minutách či hodinách ale byl u mě, probudil mě tím, že seděl na mé posteli... rychle jsem se posunula ke zdi... Další chyba. Začal na mě sahat a chytil mé ruce, mrskala jsem sebou a bouchla se o zeď do hlavy.. když jsem se tak nějak probrala byl na mě... neměla jsem absolutní šanci... byl moc silný... když skončil utekla jsem a byla celou noc venku, sehnala jsem si i drogy.. Zkoušela jsem zapomenut. Druhý den si mě zavolal přes mou mamku, že jsem mu měla něco přinést či něco.. Šla jsem a dal mi 20tis. Za mlčení.. Ani se neomluvil.. nic.. Po 3dnech zemřela má babička, mamky mamka. A já věděla, že už to říct nemohu. Začala jsem hodně hulit trávu.. do školy jsem skoro nechodila a nakonec jsem i utekla z domu. Přemýšlela jsem o sebevraždě. Po 2měsících jsem jela z kamarádem z intru k němu domů a od té doby už to nebyl kamarád ale přítel. Nevěděl co pro mě dělá, nevěděl že on je důvod proč žiju. Teď spolu jsme 3 a půl roku a poslední rok jsme měli vztahovou krizi. ??ekla jsem mu to až teď co mi můj děda udělal... a teď na to furt nemůžu přestat myslet... i když mám milujícího přítele nemůžu se zbavit myšlenky na sebevraždu... Poslední 3měsíce.. doktor mi do zprávy napsal, že mám panickou poruchu. Protože už několikrát se mi stalo, že jsem se nemohla nadechnout, nemohla jsem se hnout.. neposlouchá mě moje vlastní tělo.. pocity omdlení, silné mravenčení končetin či přímo ztuhlost, křeče. Upřímně doufám, že až mi zase přijde ten stav - že omdlim a že ztratim vědomí, že se bouchnu do hlavy natolik abych zapomněla. Nenávidím ho... taky jsem mu to několikrát řekla i napsala, že je to zmrd co zkazil život své vnucce. Že se těším až konečně chcípne. Nevím co mám dělat.. jsou to už skoro 4roky a i když mi přítel dost pomáhá, tak se nemůžu zbavit těch myšlenek. Chci ho zabít... Jen je to otec mé mamky, která už ztratila svoji mamku. Nevím opravdu nevím co mám dělat.. Mám psychiku v prde** a já to vím.. ale jsem mladá, chtěla bych mít svou rodinu ale takhle to nepůjde... Prosím o pomoc. Moc prosím.
Odpověď