english
Gender StudiesPersefona
stopznásilnění.ecn.czPraktické rady › Jak se vyrovnat se znásilněním

Jak se vyrovnat se znásilněním

Znásilnění nikdy není Vaše vina. Klíč ke zotavení však máte vy. Je důležité, abyste měl/a víru ve vlastní sílu, protože jste přežil/a. Znásilnění nijak nesnižuje hodnotu vaší osobnosti. Přeživší, které/ří jsou na sebe hrdé/í, že znásilnění přežily/i, se nejenom dobře zotavují, ale také ze svého znásilnění mohou něco pozitivního vytěžit – neznamená to, že by byly/i za prožité znásilnění vděčné/í, ale umožnilo jim to podívat se na jejich dosavadní život jinak. Bezprostředně po znásilnění vás zajímají hlavně tři věci: zajištění bezpečí, smytí nečistoty a vyhledání pomoci. První měsíc po znásilnění většina přeživších zažívá krizi a čelí specifickým problémům. Rady uvedené v této sekci nejsou nijak univerzální a ne všechny je třeba využijete, mohou ale pomoci v návratu do normálního života.

Neobviňujte se
Nepropadejte nesmyslnému sebeobviňování. Běžnou reakcí obětí znásilnění je, že se začnou nenávidět za to, že dopustily, aby ke znásilnění došlo. Přistupujte k tomu konstruktivně. Hledání příčin znásilnění může být přínosné, ale výsledkem nesmí být nenávist k sobě samé/mu. Můžete připustit, že jste něco udělal/a jinak, než jak byste zpětně chtěl/a. Ale udělat chybu a zavinit znásilnění jsou rozdílné věci. Vy jste znásilnění nevyprovokoval/a! Měl/a byste mít vztek na toho, kdo Vás znásilnil, ne na sebe.

Mluvte o tom
Hovořit o znásilnění s druhými je nesmírně důležité, nebudete se cítit tak osamělá/ý a o své trápení se podělíte. Stáhnout se do sebe a mlčet buď ze studu a rozpaků, nebo proto, že si nechcete jitřit rány, vás může dostávat do stále větší izolace. Když budete o znásilnění otevřeně mluvit, překvapí vás, kolik osob má podobné zkušenosti. Jsou zkušenosti, že čím více budete o znásilnění mluvit, tím lépe se budete cítit. Velice osvobozující také může být aktivně bojovat proti sexuálnímu násilí (např. přednášky, články, pomoc druhým).

Vyhledejte pomoc
Vybrat vhodnou osobu není vždy snadné. Obraťte se na někoho, komu důvěřujete. Někoho, kdo vás vyslechne a podpoří. Obavy z hysterických a rozzlobených reakcí jsou někdy naneštěstí opodstatněné. Uvažte proto, kdo bude mít největší pochopení, zachová se nejvstřícněji a bude nejméně ovlivněn mýty o znásilnění. Jestliže se dočkáte netaktních reakcí, zřejmě vás to zraní, myslete na to, že tyto reakce obvykle pramení z vlastního strachu daných osob a nejsou namířeny proti vám. Nestrpte však, aby vás druhé/zí umlčovaly/i, obviňovaly/i, násilně uklidňovaly/i, sekýrovaly/i, nadávaly/i vám nebo na vás křičely/i. Nemáte-li nikoho, kdo by vám pomohl, nebo nechcete-li pomoc od nikoho blízkého, uvažte, zda se neobrátit na centrum pro oběti znásilnění.

Nebuďte sám/sama, pracujte
Návrat do běžného života nebývá snadný, ale obvykle prospívá. Práce a společenské kontakty vás rozptýlí, ale mohou vás také stresovat, protože vaše výkonnost bude nižší nebo se budete snažit zachovat spokojený výraz a nepodléhat pláči a vzteku. Zvažte, zda si nedát pár dní volno a nejet třeba někam s někým blízkým. Zpočátku vás mohou společenské kontakty zatěžovat, ale je lepší se neuzavírat a volit třeba společnost jedné či dvou blízkých osob.

Dejte si čas
Mějte na paměti, že zotavení chce čas. Po znásilnění vás čeká mnoho smutných okamžiků, budete mít pocit, že váš život a duševní zdraví je natrvalo v troskách. Tak tomu sice není, ale zotavení vyžaduje trpělivost. Někdy si budete připadat na dně. Uvědomte si, že teď už jste v bezpečí, znásilnění patří minulosti. Pokud se stále necítíte bezpečně, můžete např. lépe zajistit váš byt či navštěvovat kurzy sebeobrany.

Terapeutické rady
Dodržujte svůj denní režim, abyste neupadl/a do depresí. Sepište si seznam věcí, které musíte udělat, a pokuste se je jednu po druhé vykonat. Považujte každé úspěšné splnění za triumf. Dělejte si týdenní rozvrh činností, které vám přinášejí pocit vítězství a uspokojení – kdykoli je vám mizerně, udělejte jednu z nich. Dopřávejte si nejrůznější potěšení. Pokud to jde, cestujte. Změna prostředí dokáže zázraky. Pokud jste byl/a znásilněn/á doma, přestěhujte se nebo alespoň přestavte nábytek.

Zvažte terapii
Trauma ze znásilnění není rutinní záležitostí, kterou lze řešit běžným způsobem. Znásilnění nás může uvrhnout do stavu, na který neznáme žádný lék. V takovou chvíli se nestyďte říct o pomoc, ani o tu odbornou. Naopak, dokázat si říct o pomoc je statečné. Zda terapii potřebujete, či ne záleží na vašem psychickém stavu a pomoci blízkého okolí. Terapii je vhodné vyhledat, pokud byl narušen vztah s partnerem. Cílem terapie je pomoci vám, abyste si pomohl/a sama/sám. Ujistěte se však, že terapeut/ka absolvoval/a kurz o znásilnění.



norway grantseea grantsnros

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti

© 2009
Gender Studies o.p.s., Masarykovo nábřeží 8, 120 00 Praha 2, tel: +420 224 913 350, fax: 224 915 666, office@genderstudies.cz
SÍDLO: Klimentská 17, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČO: 25 73 70 58

Persefona o. s.; Jiráskova 8; Brno, 602 00; tel: +420 545 245 996; domacinasili@persefona.cz

Webhosting, webdesign & publikační systém TOOLKIT - Econnect